Jsem tak trochu Jiný Člověk, který se celý život nemůže rozhodnout, jestli být víc básníkem, malířem nebo hudebníkem a tak podnikám výpady do všech těchto oblastí. Jako básník jsem byl poprvé představen veřejnosti v recitačním pořadu Mirka Kováříka Zelené peří v Malostranské besedě v roce 1990. Publikoval jsem v literárním časopise Tvar, v roce 1993 vyšla knižně moje sbírka básní Ani jeden šimpanz u nakladatelství Mladá fronta, další sbírky básní vydávám od roku 2014 elektronicky. Od roku 2016 se řada mých básní začala přetavovat i do textů písní, které jsem začal skládat a vystupovat s nimi jako písničkář Jiný Člověk či jako frontman kapely Don Tichot.
Jako ilustrátor a malíř jsem se začal prezentovat koncem devadesátých let. V roce 1999 jsem ilustroval dva knižní tituly pro nakladatelství Maťa (Zákony křiklounství a řvounství od J.D. Dvorského a Maso od M. Harníčka).
Moje zatím sporadická výstavní činnost zahrnuje účast na několika společných výstavách: Salon kralupských výtvarníků (Kralupy, 2006), Bez Omezení (Praha, 2006) a Salon výtvarníků dolního Povltaví (Odolena Voda, 2016). První samostatnou výstavu obrazů spojenou s básnickou tvorbou jsem uskutečnil v roce 2000 v KaSS Kralupy, zatím poslední, s názvem Cesty k sobě, proběhla v březnu 2016 v kralupském muzeu.
Moje tvorba by se dala rozdělit do tří celků. První období, které označuji jako Druhopočátky, přichází na konci osmdesátých let po prvních pokusech literárních v podobě snahy i štětcem a olejovými barvami vyjádřit palčivé konfrontace se světem a jeho nesmyslnostmi, stejně jako ranou dospělostí a jejími smyslnostmi.
Po několikaleté přestávce přichází po roce 2012 období početně i vzhledově (co do formy, hutnosti olejových barev i obsahu sdělení) intenzivní tvorby nazvané Ztrácení a Hledání, které provází období životních kotrmelců, kotvení i odpoutávání, duševních, duchovních i tělesných krizí, bojů i selhávání, znovuumírání i znovurození.
Poslední, teprve v roce 2025 započaté období jsem pojmenoval Zrání? Zrání s otazníkem, zrání jako nedokonavý vid, protože ač o poznání zralejší, stále si nepřipadám lidsky ani životně zcela zralý, hotový. Stále je co objevovat, kam směřovat, k čemu dozrávat. A tak i jako umělec zkouším nové techniky a postupy, v malbě vítězí akryl a jeho odlehčenost a dynamika, pouštím se i do experimentů s grafickými technikami.